Číslování domů bylo uzákoněno v době vlády Marie Terezie. Nejdříve nemělo charakter trvalého označení, ale pořadového čísla v konkrétním soupise, třebaže dům byl číslem až do dalšího přečíslování „popsán“ křídou na vrata či dveře. Číslování se provádělo s pomocí vojska v přirozeném sledu tak, jak lze obec postupně projít. Obvykle po směru chodu hodinových ručiček, přičemž se začínalo na nejdůležitějších místech – veřejnými budovami (panské sídlo, fara, rychta, nejbohatší usedlost). Kostely, kaple a neobývané věže se již od dob Marie Terezie nečíslují.
I dnes musí mít každý dům číslo popisné na viditelném místě. Není to jen tak pro legraci, nařizuje to zákon o obcích. Pokud na domě číslo nemáte nebo je špatně viditelné, je to problém.
Dům se označuje buď číslem popisným, jde-li o stavbu trvalého charakteru, nebo číslem evidenčním, jde-li o stavbu dočasnou nebo rekreační. Číslo přiděluje obec rozhodnutím. Tabulku s číslem je povinen umístit na své náklady vlastník budovy.
Tabulky s čísly umístěte viditelně
Každý vlastník by si měl uvědomit, že nesprávné nebo dokonce žádné označení jeho budovy může mít negativní následky. Například praxe ukazuje, že hasiči či sanitka přijedou na místo události pozdě jen proto, že dům nebyl označen. Číslování domů slouží k lepší orientaci, což ocení nejen vaše návštěva, ale třeba i pošťák.
